Zápisy z pobytí v lázních - Na rozvodí

Kdysi na vysoké škole, pár let již tomu, býval jsem na cimérce já coby student teologie, jeden student ČVUT a jeden muzikolog. Oněch pár let jsme se neviděli, zvěděl jsem však, že do bydliště muzikologova není z Jeseníka až tak daleko ... a pak přišlo jedno volnější odpoledne ...

Moravskoslezskou pustou tajgou blíže Bruntálu jede osamocený autobus. Počasí ne zrovna vlídné, do sněhu občas zaprší. Lázně v Karlově Studánce, jimiž projíždíme, jeví se v onom počasí býti lokací vyloženě depresivní. Konečně vylézám z autobusu kus za Rýmařovem. Kolega muzikolog čeká na zastávce. Po chvíli pěší chůze dosahujeme jeho ubikace, příhodně situované blíže cedule, označující rozvodí dvou moří.

Vypijíme po štamprli jakehosi domácího likéru. Vybavuji si jeden z dílů Majora Zemana:
„To je lék, jeřabinka. Šup tam s ní.“

Vedeme debaty o všem možném a objednávame si z jakési pizzerky něco k snědku. Odjíždím až za pokročilé tmy, zpátky v lázních jsem asi v deset večer. Jsem rád za setkání po letech. Ve vzduchu se nicméně stále vznáší (ovšem bez hořkosti chápána) teze bratříčka muzikologa:
„Hele, vy teologové jste vlastně jediný, kdo maj živobytí postavený na spekulací.“

Na dobrou noc mne povzbuzuje věta jednoho z mých někdejších profesorů:
„No, nejhorší ze všech jsou filosofové.“

Těsně před usnutím mi mozkem zarezonuje variace cimrmanovská: „Nejhorší ze všeho jsou filosofové - ty potvory vám vlezou všude.“