Kladrubská intimní

Od září roku 2003 do konce února 2004 jsem pobýval ve známém rehabilitačním ústavu a zotavoval se z následků spinálního zranění. Jinými slovy, učíte se tam nejen znovu se postarat o sebe co to jde, snaží se zlepšit zdravotní stav, ale i přijmout realitu nového života. Většinou života na vozíku. Samozřejmě, že s touto realitou se smiřujete jen velice těžko a každý z pacientů věří, že se ten nahoře trochu probere a zkusí po dvou tisících letech zase nějaký zázrak. Bohužel se zázraky on šetří a ještě se nestal nikomu, kdo by ho potřeboval. Fronta čekatelů je předlouhá na celém světě. A věda lékařská ani v 21.století nedokáže s výzkumem míchy náležitě hnout kupředu.

Mladíci i muži léčící se z podobných páteřních a míšních traumat však vnitřně a někteří i s pomocí psychologů řeší jeden problém, který je trápí o milion procent víc než samotné ochrnutí. Tím problémem je ztráta mužských funkcí v intimním životě. Erekce se má snahu vrátit a také se vrací, i když v různé kvalitě. Co se v devadesáti devíti procentech nevrátí je schopnost ejakulace. S tou je konec, hotovo a vymalováno. Vrcholu nedosáhne paraplegik ani pohlavním stykem, ani oblíbenou ruční metodou. Záleží i na věku ve kterém vás podobné martýrium zasáhne. Jinak to vnímá dvacetiletý mladíček bez rodiny a jinak šedesátník se třemi dětmi. Lehce to nenese nikdo. Všichni ve skrytu duše doufají, že se to zlepší. Ale víra s léty vyprchává a nezbývá než spolknout hořkou realitu, že intimně nefungujete jak máte. Početí dítěte je pak složitou otázkou a je nutný operativní odběr spermatu z nadvarlete. Samozřejmě vše placená služba.

I já se cítil obrovsky šťastný, když se mi zhruba v prosinci erekce začínala po čtyřměsíční přestávce obnovovat. A jak to už bývá, vrací se ta funkce nečekaně a ve chvílích zcela nemilých, kdy je to vhodné opravu nejméně. Jednou večer při hygienické kontrole a přebalování jsem dostal opravdu silný zásah této obdivuhodné ukázky přírody.

Dvojice tehdy sloužících sester, které jsem soukromě přezdíval esesačky,to kvůli jejich odměřenosti a obhroublosti, však neměly asi svůj den, možná je naštval manžel, nebo nízké odměny za vykonanou práci, možná se jedna z nich cítila uražená, ale opravdu jsem to neudělal schválně. Ovšem její reakce na můj erektivní výkon byla silně podrážděná a nebojím se říci, že až krajně neprofesionální. " Dejte si toho pinďoura laskavě dolů, jinak vám to nemohu zapnout."

Soused sdílející pokoj se mnou se tomu zasmál hlasitě a já trochu s rozpaky se celý začervenal. Ano, i chlap se zastydí. Nezlobil jsem se, ale tato slova na místě nebyla. Pokud někdo pracuje na oddělení, kde převažují muži, musí počítat i s podobnými úkazy. Není lehké sloužit lidem, vím to dobře, i moje maminka povolání zdravotní sestry dlouhé roky vykonávala. Přesto bych očekával trochu pochopení a spíše přejít vše mlčením, než komentářem.

Dnes už to vidím zase jiným pohledem, neboť čas hrany obrousí, ale vzpomínky, ty jak známo nemůžeš si zout.