Tváře z fotek

Žijeme v epoše, kdy si lidé fotí kde co. Jídlo, selfie, dovolenou, oblečení, zkrátka vše možné a nemožné. Éra chytrých mobilů změnila akt focení k nepoznání. Mobilem cvakneme, když se nám snímek nelíbí, hned ho smažeme. Kinofilmy zmizely v propadlišti dějin a používají ho leda staromilští profesionálové, publikující do muzejních almanachů a na občasných výstavách. Možná si ani fotek dnes tolik nevážíme. Co možná, určitě ne

Fotografování se vyvíjí od svého počátku a spolu s ním zmizel i ten krásný čas, kdy pořídit snímek bylo slavnostním a často dlouho vzpomínaným okamžikem. Celá rodina šla k panu fotografovi, oblečená do nejlepších šatů, malý chlapeček či holčička naparádění a učesaní, otec v klobouku a matka s broží po prarodičích. Tak to chodilo v časech vzdálených a ty se nikdy nevrátí. Chodilo to tak jistě v období první republiky a před ním. Ale i v létech pozdějších nepatřil fotoaparát zrovna k nejčastějšímu vybavení rodin, těch venkovských určitě ne.

Některá města vydávají kalendáře s historickými záběry, jak vypadala dřív. Rád si prohlížím zrovna to naše. A i tady dýchne ta dávná atmosféra. Třeba krámek místního uzenáře stojícího před výlohou a společně s ním jeho manželka, dva učedníci. Upřeně se dívají do objektivu a jsou tak zvěčněni. Jejich tváře mají rovněž vážný výraz. Kdo je asi tehdy zachytil? Byl to historický fotoaparát možná ještě na desku. Kde skončil onen majitel? Asi narukoval do první světové války, možná zemřel na tuberkulózu. Záběr na dřívější náměstí, kde u kašny nabírá povozník vodu pro koně. Kam zmizel asi on? Poblíž prochází postarší dáma v doprovodu svého manžela. Usmívá se a pociťuje jisté mrazení. I oni jsou na snímku a možná že se na ně podívají všichni další, kteří si koupí kalendář zase v jiném roce. Jsou tam, i když už dávno jejich těla zetlela na městském hřbitově. Tváře z těch dávných letitých fotek už v drtivé většině nezná nikdo a o jejich osudech nevíme často vůbec nic.

Zbyly jen zažloutlé fotografie a my můžeme o životech tváří na nich zachycených vytvářet jen pouhé spekulace.