Oholení o holení

Dnes bych rád vzpomenul na dobu, kterou si zřejmě vybaví každý muž i po mnoha letech. Je to téma na lehké letní odlehčení. Tím časovým obdobím je věk, kdy mladý chlapec začíná uvědomovat nebo holit své první vousy. Často jsou pro začínající rašící porost používány výrazy chmýří či peří. Klukům se objeví první náznak v různém věku, některý zahájí dřív, jiný později. Mému spolužákovi Tomášovi ze základní školy se první kníreček poměrně rychle začal vytvářet již na konci sedmé třídy. V osmé, kdy jsme tehdy ještě blahé paměti vycházeli, už měl regulérně startující knírek. První z kluků. Nevím co mu na to říkala jeho maminka učitelka a tatínek lékař, ale myslím, že ho tím raději nenervovala a nechali to oba rodiče mlčky být.

Trochu jiné jsem to měl já. Moje první rašení začalo až ve čtrnácti a půl. A nikoliv pod nosem, ale nenápadně pod ušima. A protože mamka byla naprostým a vyhraněným odpůrcem vousů ve všech podobách, začala nenápadně upozorňovat, že to je ošklivé, neestetické a kdo ví co ještě. Přitom v prvním ročníku středního učiliště jsem nebyl výjimkou, komu knírek začínal nebo už více rostl. A i když jsme učiliště absolvovali za onoho tzv hrozného socialistického systému, nikdo z učitelů nebo mistrů nenutil žáky k holení. Co tedy zbývalo? Po čase vzdorování jsem se rozhodl, že matku konečně vyslyším a ty skromné začátky oholím. A čím? No vzal jsem otci jeho holící výbavu a prvně jsem ty světlé vousky odstranil. To se opakovalo ještě několikrát

Ovšem otec nelibě nesl variantu zapůjčování a narážky od matky ve stylu. „Koukni na toho kluka jak mu to blbě roste..“ a tak mi na Vánoce koupil mé první osobní holení. Po technické stránce to nebyl žádný výkvět techniky. Dvoubřit sice na začínající růst stačil, ale zdál se mi málo ostrý. Pořezání se nemohlo stát a tedy až do vyučení jsem tento český výrobek používal. V sedmácti a půl jsme byli slavnostně zařazení do řad zaměstnanců stavebního podniku a na rozloučenou s učilištními lavicemi nám zakoupilo vedení holící soupravu v koženkovém pouzdře. V něm dokonce i štětku a plastový aparát na klasické žiletky. Ty holily krásně, ale ruka by upadla při používání onoho těžkého nástroje Takže prakticky k nepotřebě. Tehdy můj švagr vyřazoval některé věci a mezi nimi mi takticky věnoval zcela jiný, rovněž žiletkový nástroj. Podstatně lehčí, v zlatavém odstínu provedení a prostě praktičtější. S ním jsem zvládl i vojenskou základní službu, kde se plně osvědčil, protože jistě muži pamětníci ví, jak se na vojně holení provádělo a jak na něm bazírovali mazáci i vojáci z povolání. Možná až přehnaně.

Tento švagrův dar mi sloužil až do poloviny 90.let, kdy jsem zakoupil produkt dnes už neexistující firmy Astra Diu Jevíčko s názvem Pilot a to už byl dvoubřitý kvalitnější typ. Bohužel na přelomu století podnik zanikl a náhradní břity se nedaly zakoupit. V roce 2000 mi partnerka k svátku koupila žhavou novinku Mach III a tu používám do dnešních dnů. Myslím si, že holí lépe jak pozdější Gillette fusion a jiné vylepšené návrhy. Čím více břitů, tím více ucpávání a vymývání. Dárek od partnerky mám dodnes, jen se mírně rozbil zasouvací jazýček a na větší vousy mi vypadává břit. Dnes už Mach III dělají s plastovou rukojetí, ta z roku 2000 je ještě kovová a nebýt té drobné závady, tak je prakticky nezničitelná.
Dnešní téma je spíše pro muže, ale čas trhnul oponou a rovněž ženy provádí holení velmi často i když na jiných místech. Třeba si i ony rády mé letní červencové vzpomínání přečtou a jistě své případné syny nebudou trápit řečmi o nehezkosti vousů. Nechte to na nich. Oni jistě pochopí.