Stádo divokých bílých koní

Stádo divokých bílých koní

Nad hřbitovem vyšel měsíc, měl slámovou barvu, byl možná úplněk.
Pes z horního konce města štěká na psa z dolního konce města.
Z dálky je slyšet silnici a nekonečný konvoj.
Taky pavouk, který má pavučinu na stavidle rybníka, lítá sem a tam.
Za těchto večerů jsme chodili na ryby, dokud jsme je všechny snědli.
Jako láva prolezli vojáci celý svět, kolikrát tomu nechce nikdo rozumět.

Nosil jí kytky, nejčastěji růže, přijímala ho s pokorou a chtěla ho za muže,
dokud jí nezačal psát básník, jeho básně ženám hlavu pletly, a tak byl další
básník na cestě, ten popleta už byl ale pryč.