Jedenáct

Však znáš to taky. Ten pocit radosti, když čteš Harryho Pottera dlouho do noci. Pak usínáš s pocitem, že ráno přijde dopis, že budeš moc dát svému životu nový nadpis.
Náhle, ale dojde ti, že už ti dávno není jedenáct. Všechno se najednou změní a v tvé hlavě je zmatek, začínáš hledat nový začátek.
Ráno, když se probudíš a u postele ti leží kniha, máš chuť do ní skočit, a zůstat tam dokud se ti nezahojí rýha.
Však, ale ty ji vezmeš a začneš číst. Tvá mysl se probudí v novém světě a pozná mnoho míst.
Pozná nový příběh a začne jim žít. Bojíš se, že každou chvílí může konec přijít. Pak dočteš poslední větu, poslední slovo a zavřeš oči. Uvědomíš si, že nepotřebuješ dopis na to, abys mohla do Bradavic. Stačí si vzít knihu či pustit film a sžít se s příběhem. A nesejde na tom kolik ti je, ale záleží na tom, jak moc budeš chtít, aby ti bylo stále jedenáct.
Protože dokud budeš snít a knížky číst. Do té doby budeš furt ta malá holka, o které tam usilovně sníš. A stále v tobě bude naděje, že dopis může přijít.