Hodiny zapomínání

když se už skoro zhaslo a přestalo i pršet
a příšeří se dralo z okraje na začátek
potkal sem podstatu

stála tam v zimě
v panrým létu
kouřilo se Jí od pusy
smutek schovanej pod řasama
drzá jak sáňky v léťě
nervózně přešlapovala na můstku
s lístkem na kafe 

nebo alespoň na plavbu kolem světa

napřed sem Jí chtěl obejít
ale tma mě spalovala až na morek duše
útrobama po ústech
a divně to praskalo v jícnu

... přidusila mě ...

jako srážka ve dveřích
kdy se chceš ještě omluvit
v hotelovým pokoji
obnažená oknem v pohledu
zrnko se silou klíčů
v pikosekundě spatřil sem
na dlažbě v dětským domově
v cizí posteli
v čmáranici tvý kůže
v doteku
polibku
obtisku
stenu
strach že ve mě ještě něco zbylo

stalo se tak, když potkat sem chtěl sebe
...a našel Tebe

*

22:22