o nestrádání...
dívám se z hory
na věčný klid krajinářské malby
kde mládí zpěv neskončí pod stromy
kterým listí neopadá
a kdesi v údolí
klouže maják sanitky
pulzující konejšivým rytmem cvrčka
jako by to viděl jestřáb
oproštěn od protivných detailů
netruchlím
netuhnou mi klouby
nejsem osamělý
netrápí mě nevolnost
z toho že jsem zabil
odsouzený k tomu
abych zabil znovu
nic se mě nedotýká
nesvěřuji se s tím
co si v nitru provádí
smrt s líbezností
jsem ten kdo přelétá
v téhle samotě co rezonuje
jako srdce zvonu
nad tím vším
a dívám se dolů
není to komu říct
a přesto je důležité
mít to v hlavě srovnané
co je to realita
a jaké to je když jí uniknete
jak oživit mrtvolný klid
nejhlubšího půvabu
že před tím i teď
je to občas k nesnesení krásné
Přečteno 549x
Tipy 12
Poslední tipující: Ruda Štola, Jort, AndreaM, Philogyny1, Kett, Amonasr
Komentáře (1)
Komentujících (1)