Kulička

Mé tělo jen jen prázdná 

kovová skořápka.

Chladná ocel

prolitá útrobami.

Mám někde v sobě

kuličku z olova.

Cítím jí cinkat

o stěny. 

Trvá nekonečně dlouho,

než se odrazí

o protější chlopeň.

Mé tělo nekončí

nikde.

Jsem dutá

a mrtvá

a studená

a dink, dink, donk.

Zní mi v žaludku.

V mysli.

V konečcích prstů.

Jsem olověná kulička

uvězněná

ve svém vlastním těle.

Které jsme

kdo ví proč 

prolili galony

železa.

Já vím, tenkrát

to vypadalo

jako neprůstřelný nápad.

A asi 

...vlastně...

díky. 

Že už mě nic nezraní. 

Jen někdy si říkám

kdyby to byl aspoň cín.