Dopis I. - Prvotní esenci nad oceánem

Lásko, květnatá a zářící

jako maják v lastres na útesu nad oceánem zemského blahoslaveného ráje. Za obzorem, kde paprsky slunce uhasínají a lámou se v korytech meziré, kde se rozevírají dveře všech dimenzí a prostor ve vesmirné Aluně zákona. Tam minulé i budoucí Já, rodí se i umírá. Jako zažehnutá láska v našem společném sopečném srdci. Které nosíme nad objetím v lotusu.

Je dar uléhat vedle vás a znovu víčka do dne rozevírat. Naplňené prožitky spolu prožívat i chmury překonávat. To vy, Princi Slunce, se staráte o mou vnitřní oázu plnou tropických květin, které žhnou barvami a vůněmi radostmi. To co se mezi námi rodí i umírá je dechberoucí. Lásku, kterou živíme je náročné nést. Je však lehká, ale její šlahounky trny oseté se zadrhávají hluboko do srdce, vythnouti je bolestné.

Pochopte mě, i ve mne se lámou kry v klidné hladině.
Srdce pláče bez vaší blízkosti. Srdce pláče když vaše srdce se cítí svázané a bez tvroby. Přála bych si být vedle v místnosti, když jste v proudu tvoření. Přála bych si zažít váš mystický moment, při níž se řadky básně skládají a plápolají vašim nejhlubším tajemnstvím. Vidět vás v beatech nahozených ve hvězdokupách nad hlavou. Přála bych si aby jste se nebál předemnou vyslovit, co se ve vás ukrývá.

Přála bych si, abychom byli dvě svobodné duše a přesto ve vášnivém sevření a spojení lásky v harmonickém soužití s hromy i blesky a slunečními paprsky...

Miluji Vás ve světech tam i dole. Všude, kde pulzuje energie, všude kde žár je zahalen jemnými tóny první skřivaních šepotání.

♡