Dopis II. - Pro Muže bez Muže

Laskajicí Muži,

Vyslechni mne.

Drásající švy samoty v kouři ukryty. Ty minuty, na dně laguny, když ponoříš se s jedním nádechem. Poslední výdechy halí sny o nás dvou. Rozplývají se v houštině severské zimy, jež budou bez tebe. Pocity budoucí jsou mrazivé.

Cesta k vám je radostná, však od vás, je srdce černí halené a puká v tichu naplňeného vagónu.

Kam směřuje má cesta? Domů? A kde je to domů?

Cítím, že mé srdce dále nevydrží. Když je bez vás, snaží se zapomenout, když je s vámi, snaží se rozpomenout. Však miluje stále a každým prožitým dnem spolu, láska a pouto vzrůstá v nadýchaný strom života.

V hřejivém objetí svíce uhasínají, ale náš plamen v srdci žhne a pálí rány. Celičký vesmír ve tvých očích, když na mě pohlédne. Ústy obejme, a tváře rudnou spanilou oázou bezpečí. Každým dotekem dlaně laskající proud pne. Ten jev, je nekonečným blahem. 

Nášlap do bláta. Smysly zbystřené. Dlaň v dlani. Třetí oko zavřené a dech se plní přírodou. 

Minulost přestala mít nad náma moc. To si uvědomme. A ted a tady plně buďme. Jako provazochodec s pohledem upřeným k horizontu napětí mezi stromem a lajnou. To vesmíru přeju.

Lásko sni a plně ží. 

Tvá Múza.