Nepoetická poezie 2

Povedené literární dílo

Bez rozmýšlení napíši větu
Němá slova
Jen tichá zahrada stínů se chvěje strachy
Projde?

Chtěl bych pomoci múze
Utratit prachy a snít
Pero se rozepsalo a já padám kamsi
Zahrada stínů se uklidnila

Už nemám strach
Snad projde
Předčítám věty svému blízkému
Projde?

Obvyklá

S obvyklou obvyklostí je obvyklé nehledat obvyklosti
s navyklým zlozvykem odpoutáváš zem od břehů a moře od vody
Proplouváš načasovaným časem
počítáš vteřiny úzkosti
a zapomínáš na hodiny krásy
S obvyklou obvyklostí je obvyklé nehledat obvyklosti

Obrazárna

Najednou vkročím
růžový sad
hřejivé mládí s okružní jízdou na Mont Blanc
Studené stěny
popraskané rámy
naproti na stěně rozkvetla olejová kytka
Gogain si povídá s Picassem
vousatý vrátný zacinkal klíči
v barevné souvislosti hledám přátele

Kdo z nás dvou?

Když nepůjdeš ty, tak půjdu já
když nenabiješ ty, tak nabiju já
když nevystřelíš ty, tak vystřelím já
když neutečeš ty, tak uteču já
když nechytnou tebe, tak chytnou mě
když neodsoudí tebe, tak odsoudí mě
když nepověsí tebe, tak pověsí mě
a kdo z nás dvou bude vrah?

Druhý břeh

Přeskoč tu lávku, neboj se.
Rozmýšlíš se.
Stačí jen rozběhnout se a skočit.
Chvilku poletíš a pak dopadneš na zem stejnou, jako je ta, od které ses odrazil. Tak přeskoč!
Ta zem na druhé straně je stejně pevná. Bojíš se jen dopadu.
Tak Skoč!
Drží ti nohy.
Plazí se, abys neskočil, a ty neskočíš.
Zatím.
Jednou stejně přeskočíš. Víš to.
Jednou, ale kdy?
Už bys přeskočil dávno, kdyby nebylo těch okolo.
Jsi jim vděčný, že můžeš být s nimi, ale pořád toužíš po tom skoku na druhý břeh.
Tak skoč!
Upíjí se do němoty.
Upíjíš se s nimi.
Čím víc patříš k nim, tím víc toužíš po tom skoku.
Skoč!
Skočím.

Dávat radu

Nabádám tě prohraj, nebo zemřeš.
Když prohraješ, ušetřím tě.
Výhra znamená smrt.
Chceš být slavný? Vyhraj, ale zemřeš.
Jen jako obyčejný člověk můžeš žít.
Proto buď obyčejný.
Zahoď životní příležitosti a žij.
Nabádám tě, prohraj.
Neprohraješ život.