Hrusen

Jak sifra meho srdce pravi, jsem nalomeny ustav psychedelickeho zdravi.
Kdyz mne na ulici nekdo pozdravi, urcite je to ten pravy.

Jak puls meho srdce pravi, laska a strach nikdy nebudou kamaradi,
Nadeje a radost mne drti, jak odvaha a nenavist ze zivota a smrti.

Jak oko meho srdce zvida, dole hluboko, nestalost a bida,
Stado zvlcelo, vetve se prohly, ovoce zkazene, jadro brecelo.

Jak tep meho srdce duji, ty vzdalene vichry a duny.
Lava severu loupi popel ust, az k tobe lasko budu rust.

Jak opustene pratelstvi srdce a mozku, prazdnota bude vzdy mit v hrobu vozku,
Tvare bezejmennych mist a mrtve telo basnika ve svetle basne.

Jak zare tveho srdce pravi, sluzba a dech jsou snoubeni kamaradi,
Jen se naji, k mistum jit, s krehkou vasni se nezne pomazlit.

Jak sifra tveho srdce pravi, laskou hledam ty spravne zasady,
Neutikej, neusinej, najdi sve nitro, ve svatosti jej mej, hrej lasko hrej.