Anotace: ....Pánu Bohu do oken... / při poslechu Mozartova Requiem /
kéž
znovu zazní slova slitovná
když mlčení jak puklý kámen
pohozeno v loňské trávě
z dýmu mračen se sypou
jen pírka krkavčích not
hle
prázdný trůn pomazaný blátem
se už povážlivě kymácí
a jeho stíny marně balancují
na hraně údělné tmy
záhrobí otřásá se strachem
vylekané sopky naprázdno bzdí...
ze Stromu životů
kane rozpálená pryskyřice
na zámky uzamčených srdcí
a chladných dlaní....
ó Hlase
konečně jsi rozžal
všechna zapomenutá slunce
zplanělá
ve zpustlých zahradách
lhostejného Ticha...
Frr.....nemám slov...ani dechu se nedostává....je to...ohromující!čtu znovu a znovu.......**ST**
20.04.2019 04:27:38 | Anděl
Panu Bohu do oken, když větrá ten smrádek ze satelitů a vesmírného haraburdí? Taky mi občas napadají velkolepé myšlenky v mé omšelé hlavě při poslechu… tuhle S. Rachmaninova rapsodie na Paganiniho téma. Ale potom zazvonila pošťačka...
Máš tuze pěknou originalitku s dramatickým spádem "... vylekané sopky naprázdno brzdí" a pianko utěšeným koncem. Pěkné je to.
20.04.2019 02:42:41 | šerý
Drtivé. Já díky Dreamy poslední dny plavu v lehčích vodách pro duši - Ludovico Einaudi..
Být géniem je stále těžší..:)
20.04.2019 02:36:25 | Now