Němý rozhovor

Němý rozhovor

Dnes v noci mě (asi) poprvé oslovil…

Ptal se mě na věci, které už dozajista věděl

a já mu přesto lhal…

Podíval se na mě vyčítavě, a přece tak nějak s pochopením,

ale neřekl ani slovo, jen si prohlédl své rány a sklonil hlavu…

A zatímco se ve mně pral pocit studu s jakýmsi prapodivným mírem,

venku slzy padajících hvězd třísnily tvář oblohy,

cvrčci na potemnělé louce vydávali svědectví o radosti žití

a srna se srncem vyráželi svými kopýtky zamilovaná razítka na smlouvu věčné lásky…

Pak náhle svatojánské mušky zhasily své lampičky a svět podivně potemněl…

Pozvedl jsem oči; už tam nebyl, jen krev z jeho věčných ran, která po kapkách napadala do trávy, zrudla v slzičkách Panny Marie…