v těch dobách...

v těch dobách
kdy byla země ještě placatá
takže se vám mohlo zdát
že padáte přes její okraje

kováři roztloukají hada
na kovadlinách zavřených víček
koláři mu strkají ocas do tlamy
a koulejí ho po cestách spánku
švadleny jej přišívají
k bobřím kůžím
a dvorní věštec
nachází jeho obrysy
v rozložení slámy
jenom malé děti spí klidně

v těch dobách
kdy nebyl rozum u ženy
o nic větší ctností
než láska u krále

v těch dobách
kdy se muži vrhali na dívky
jako vyhladovělé krysy
na sudy broskví

v těch dobách
to bylo jiné než dnes
ale jedno zůstalo stejné

s každou nečekanou změnou
se poutníků bez map a průvodců
zmocňuje vlna vzrušení

ta vlna však není lehké děvče
které si můžete koupit
ani kráska ze sousedství
které můžete nadbíhat
je to žena
opředená inteligencí
neúnavná směsice medu a soli
co spí na péřové podušce
provoněné kořením
a když se nadechuje
jakoby se pokoušela
vycítit ve vzduchu březový dým
napjatá jako kapka krve
na špičce dýky

je to milovaná dcera dobrodružství
je to sestra rizika
pro kterou opouštíte svůj domov
pro její vzácné a prchavé objetí
pro ten chvilkový tlak
co na membráně srdce vyvolává nadšení

v těch dobách
nehledám kořist
ani nová území
ani slávu
ani prodloužení života
to co hledám ještě neexistuje

v těch dobách
se rád toulám po stopách gentlemanů
kteří se také zajímali jen o to
co je předem ztracené
a přesto
že mi vítr tiskne vous k ohryzku
pískám si po cestě mezi kamením
jako konvice na vodu
která vede
v silvestrovském orientačním běhu
kuchyňských potřeb…