Království

Království

Království, ve kterém jsem uzavřená udělalo v mé hlavě zmatek, co nejde jen tak vypustit.
Vysvětlení, proč jsou mé ruce neustále studené, mají chladné kamenné zdi na svědomí.
Prorezlé trubky skrz na skrz pomocí vřískotu nedají na sebe vzájemně dopustit.
Podlaha studená jako chovaní člověka, který úsměvem čas nemarní.

Ptáš se, proč tu zůstávám. Proč nechávám mé srdce nešťastným se stát.
Neznám odpověď na tolik otázek ani smysl jejich položení.
Vím, že jen kvůli němu znám důvod tu zůstat.
Možná toto je význam mé existence, on, můj život a nekonečné porozumění.

Šedý stín se za tím královstvím táhne. Sněží, prší, mrzne tam.
Kostelní zvon odbíjí dvanáctou hodinu v noční den, kdy nikdo není vzhůru.
Neustále se ptá: „A teď kam?“ Tvůrce všech příběhů, co se vevnitř odehrávají, zobrazují klam.
Občas nad panstvím poletují bílá oblaka, poté musíš zažít opravdovou noční můru.

Dlouho do kamenných zdí nikdo nevkročil, nikdo neměl dostatečnou odvahu.
Až na tebe chlapče. Ty vybledlá tváři s kouskem rudé barvy v lících.
Obešel ses bez tepla a vlídného uvítání. Obešel si krutý stín, bolesti i únavu.
Teď tu stojíš, uprostřed něčeho, co smysl ti nedává. Máš plno plánů, však dosud pouze mlčících.

To království stojí přímo tam. Otoč se a uvidíš, to čemu, stejně nikdy neuvěříš.
Zámek se studenými kamennými zdmi a ledovou podlahou, prázdnými okny a špinavou záclonou.
Tmavý černý pták naráží do oken, létá tam a zpět.
A tomuhle se říká povahová zpověď.


Vítej v Ledovém Království.