co se děje v šeru I

Svit lampy dopadl na dlažbu v uličce, plnou harampádí, a zašimral pod nosem rezavou kostru jízdního kola. Stála tam už roky, opřená o cihlovou zeď. Liberta, dalo by se ještě přečíst na rezavém rámu, kdyby si s tím někdo dal tu práci.

Svoboda, skřípavě opakovala všem, kdo poslouchali, to znamená Svoboda, víte?

Z tmavého kouta, hned za haldou kamenných kostek, vyčouhl tenký krk, na jehož olysalém konci se jako květ vlčího máku kymácela malá hlavička, mžourající v pološeru. To už je zase ráno?

Večer, popuzeně poznamenala hromádka suti, spadlé z kdysi zdobené zdi. Reklamní slogan, dávno zničený, ovšem nesla ve své paměti: Zpříjemněte si večerní chvíle s radiopřijímeči značky Star! Písmomalíř, který reklamu psal, byl toho dne opilý víc, než jiné dny, a na chybu ho upozornil až nespokojený zástupce firmy Star, radiopřijímače a gramofony. Výsledkem krátké neshody byla strhnutá omítka a slib, že oprava proběhne druhý den, který ovšem nebyl nikdy naplněn z důvodu náhlého úmrtí pana obchodního zástupce, který cestou do závodu náhle upadl a zemřel na místě na srdeční selhání.

No jo, furt, odsekla prapodivná bytost, ve které by ani sám Darwin nepoznal další vývojové stádium kohoutka. Tento již několik let přežíval v tomto tmavém koutku, když se mu podařilo jedním životním výkonem přeletět nízkou zídku nedalekého pozemku a uprchnout z ráje, plného slípek, zrní a zajištěného konce v hrnci s vývarem, jelikož konec kohouta, zejména ne příliš silného, je vždy rychlý a jistý.

Tiše jako duch se uličkou protáhl stín a natáhl se jak široký, tak dlouhý. Ode zdi ke zdi. Uááá, tak jsem tu, zívl a čůrky šera se zatelelily blahem. Kaluže tmy, rozpláclé jako žáby, vzdychaly obdivem, když viděly jeho pružné a štíhlé tělo, které uměl protáhnout do úžasných tvarů a délek.