Hymnus života

Jak vyjádřit slovy krásu slov, krásu nebes, moří a lesů, krásu zelených údolí a velkolepost skal? Jak popsat pocity, které v nás probouzí pohled na západ slunce a když se díváme na ptačí let krajinou? Mít tak křídla jako pták, vidět svět z povzdálí a uvnitř se smát, jak nás vítr odnáší jako nepatrné pírko tímto zvláštním světem někam do neznáma.
Co je to vlastně krása? Úsměv a nevinnost na tvářičce dítěte. Cítíš jeho radost? Voňavé vyprané prádlo, sladká chuť čokolády v hořkosti života, dárek, který jsi dostal z lásky či z přátelství. Milostná noc milenců a něžné polibky na rozloučenou. Vůně trávy a lesa po dešti, noční obloha posetá hvězdami, magický měsíc a sluneční paprsky prosvítající mezi kmeny stromů. Klidná hladina řeky. To vše je krása, kterou vnímá má duše.
Jak zachytit krásu uměleckého díla, melodii hudby a ladnost pohybů těla při tanci? Jak uchopit neuchopitelné kouzlo okamžiku, v němž není smrti, pohled zamilovaných, smutek zoufalců, hloubku ticha, snění básníků a sdílený smích? Podívej, co je krásy na světě!
Ráda sedím sama v parku zcela nepovšimnutá, pozoruji kolemjdoucí a představuji si, jaké jsou jejich životy, lásky a trápení, jaký je hlas muže, který kráčí s přísným výrazem do práce a pak se vrací domů. S jakým asi pocitem? Chtěla bych znát pocity toho neznámého člověka a přiblížit se tak lidství v nás všech...
Chtěla bych pohladit smutnou dívku sedící osaměle na lavičce přede mnou. Zeptat se, co se jí stalo a sdílet na chvíli její bolest. Chtěla bych být neviditelnou rukou hladící lidské duše. Tajný pozorovatel skrytých pocitů plujících ve větru jako lodičky na moři snů.