Rozbité zrcadlo

"Život je divný", řekla a podívala se k nebi, jako by čekala odpověď.
Jediný hlas, který slyšela, byl ten uvnitř. Chladnokrevný vrah radosti uvnitř slabého těla. Sladkých 22 let.
Věděla, že ten pocit není její, ale přesto se toho tíživého pocitu údivu a hnusu zároveň nedokázala zbavit. Kdo nebo co jí dalo do hlavy tuto myšlenku? Proč se cítila jako zchátralá sfinga smrti? Její oči - vyhaslý plamen života. Její city - vyprahlá poušť.
Neuchopitelný strach z existence. Strach z vlastního odrazu v zrcadle. Strach z konce, který se blíží jako bouře v horkém letním večeru. Rozpadá se.