In nerba desidero avere animato forza

Na druhém konci zeje velká černá jáma. A plive kouř a plive prach a z chřtánu ozvěnou sem tam dolehne nějaký zvuk až ven. Dech, řev a šepot. Dřív odtamtud občas vycházeli dělníci. Rozkoukat se... nadechnout se.

Na druhém konci zeje velká černá jáma. Tlama. Perpetuum mobile pochopení, které spolykalo světlo, nebe i příchodovou cestu. A plive kouř a plive prach, který se blýská, když se do něj dostane i kousek vzácného nerostu, na který ti dole narazili. Vlastně ale žádný zvláštní úkaz. Dělníci nevidí. Dělníci nevycházejí. Dělníci nedýchají. Přivykli tmě, potu a prachu, nuceni podlehnout horečce nacházení pokladů, nuceni potřebou mít nějaký smysl života.

Na druhém konci zeje velká černá jáma. A pořád není bezedná. Dole dělníci bez očí a bez plic kopou a kopou. Možná že už ani nejsou lidmi, žití v takovém kráteru by bylo o tolik snazší, nemít tak duši. A krumpáče i lopaty stářím chátrají, praskají a lámou se na třísky. Nad jámou se nehybně vznáší oblak prachu a země kolem ní je posypána diamanty. Dělníci kopou a kopou.

Na druhém konci zeje velká černá jáma. Prachová oblaka nad ní zvolna klesají k zemi a rozpouštějí se ve slunečném dni. Zevnitř se ozývá dokonalé ticho. Dělníci neslyší. Dělníci nevidí. Dělníci plivou kouř a plivou prach. Nemají krumpáče a nemají lopaty. Holýma rukama, do masa zbroušenýma diamantovým prachem, odlamují kousky dna, které je průsvitné a ostré. A dole v puklinách začíná docela ale docela neviditelně svítat.

Na druhém konci zeje velká černá jáma. Na dně dělníci kopou diamanty a nedýchají a neslyší a nemají duši. A plivou kouř a plivou prach a z jejich chřípí se jen sem tam jako z veliké dálky ozývá žití. A ticho. Jen jáma občas hluboce, hluboce vzdychne a zaduní, když některý z dělníků prolomí ve dně velmi hlubokou puklinu.

Na druhém konci zeje velká černá jáma. A je posetá diamanty a vystlaná diamanty. A je bezedná. Prolomili se. Skrze roztříštěné dno prostupuje paprsek světla a zapírá prach a zapírá kouř a láme se na všechny barvy a strany. Dělníci leží tam, kde začínají světelné snopce, a nad jejich ústy visí obláčky kouře a obláčky prachu. A oni nedýchají a neslyší a nemají ruce ani duši a nevidí světlo kolem sebe. A v každém z nich zeje velká černá jáma.

(28. 5. 2009)