V zajetí času

   Ještě žiješ v zajetí svých vlastních iluzí, z nichž jedna je čas. Čas může hojit poranění a zároveň tě může chytit do pasti vytvořené vlastní  myslí. Není snad včerejšek už jen v pouhé vzpomínce přítomnosti, tak jako je zítřek v pouhé představě budoucího? Včerejšek i zítřek existuje jako pouhý odlesk přítomnosti, která se sebe vyšlehává plamínky vzpomínek či tužeb. Co jsou však vzpomínky a tužby ve srovnání s přítomností, která v sobě zahrnuje vše, jak minulé, tak budoucí? Dostaneš-li se do budoucnosti, pak její vnímání bude opět přítomností neviditelného.

   Hledáš-li trvalé štěstí, pak věz, že se nenachází nikde jinde, než v přítomnosti. A jediný důvod, proč ho nedokážeš vnímat, je tvoje přesvědčení, jež tě drží ve smyšleném světě. Ta představa, že jsi oddělena od štěstí, je ti omezením i vězením zároveň. Dveře vězení však nikdy nebyly zamčené a mříže postavené kolem tebe nikdy nebyly skutečnými mřížemi. Poznej svůj strach a zjistíš, že nad tebou ztrácí moc. Poznej svou úzkost a nech ji rozpustit ve věčnosti zapomnění. Poznej své trápení a ono se promění v radost. Všechno to, co považuješ za negativní, se podobá tmě, jež dává vzniknout světlu. Důvěřuj, že vše se děje přesně tak, jak je to správné.“