107 - - Bytosti

(Excelentní fabule, vytvořit myšlenkovou mapu a časové persekuce fabule)

 

Na rohu ulice       ve  výklenku  oka     levitovala dýmka

  

     to   Oko   nebylo jen okem      i výklenkem do krajiny nebeské

 

       kde za rozbitým sklem                 poletovali obrovské kánoe

 

     a na nich    krásní Nebešťané      dýchající tisíce  eónů  

     

                         dvojdeché obrazotvornosti Života

 

             který ám hrál na magickou flétku    

     

                             na karmínovou  žiletku pikoly

 

                   bronzovou   akustickou  harfu    

 

                na kapky deště   ve vhodných chrámech   bohů

 

       bez ctižádosti  a bez dechu  příštích     sadů  všudypřítomnosti Boží

 

    odkud můj nebohý a hluchý   mozek  šlukoval     svýma očima      

 

   tendence   a   formulace světa        levitujícího za   oponou opony

 

    která byla   v rozporu       s jeho   dosavadním přijetím    

 

         a vnímáním   modelového   pole    -  psychické kontinuity Zkušenosti.'

 

 Ten, kdo ztratil dech - cestuje  v čase a potkává rozdílné užité předměty

    zakleté v paměti vesmíru, ukazatelé světla na míru, ve víru vize,

               indiánské dýmky.

 

 Jeden apoštol, na začátku rozmlouvá se svm věrným sluhou,

 poté vyjde na zahradu, na 60 vteřin opadne do zlaté věčnosti,

  a potká muže na stroji času, bílé pobřeží neprostupných světů,  

  zaslechne Sokrata hovořit o delfách, platanech,

  Shakespearovi, Nezvalovi, Mckennovi,

  o budoucnosti, poté zjistí, že má syna,

  cestujícího z nám známé hvězdné kolonie,

  do nalézajícího světa jeho zápisků,

  ty mudají poznat jiná staletí,

  a nezměrnost lidské představivosti

  - jen jeden z možních dnů i nocí přístupu...

 

-------------------------------------------------------------------------------------  ----

 

Pohled na umírající svět bolel, pohled na ni bolel, pohled zemřel dřív než hlad po smrti.

Snokuranin držel jej v moci plicníku, do heroické lžíce hororové salvy mozku,

  Koncentrující salvo všeobjímajících řešení démonova slibu...

 

 Ocitl se na pokraji dějin, času, blízkému tělu paměti lidstva.

   Tolikeré oči napovídaly, že člověk není první ani poslední napojený tvor.

     Předcházela plejáda před ním a po něm - on unikající dethronizaci kvantové vize pozoro-vatele...

 

  Mlýnek na existence stále foukal do polí,

  soví přelet zatajeného dechu ukazoval cestu -

  nahých hvězdokup, krystalických producentů kontinuit...

  na neustálé maso spektroskopu původních bytí,

  říčnitelky trhají rekord, zlomyslné camery obscury mrkání,

  ztrácející se jim psychická continuita, piruleta, excellence, plakající

  budoucí scénáře představ, v utržené hlavě, běz dechu a zbytku soucitu v obličeji,

  ilustrovaném skalpem řetězení spojnice významů,

  zjevených tisícerým počátkem prvního počitku,

  primordiálním ohňem sezóny v pekle snění,

  zborcený plod stínů a v nich ztrácející se gnómický neutrin plodné temnoty...

 

  Všechny vykloubené repliky dění,

  šípem vystřelené za okraj blažené živoucnosti,

  oka stírané štiky amputující post-modernu Ducha

   duplikáty nedozrcadlené nesčíslnou masou  

    seříznutí celosvětové fascinace znásilnění   'originálních pout mise duše'

        do konce nedotažených vesmírů    neprokreslených 

              všeobjímajícím tancem neustupujících  vahostroječek makabriózního heuréka

 

  Čeleď nicka e grande   enthuziasis čekání

       na svaté jméno tváře neznámé

        slibovatelné prozřetelnicí na všechny rozdílné examinace  

           šaramantního divadla jatek matky   bytosti sklíčené v tísni   

               vytržené mapou všech lidských přání a poslání   

                    hořkosladké bázně z údělnosti a pocitu nevyhnutelnosti

                            před kosmickou hrůzou, přiživovanou zlověstnou,

                              hrůzostrašnou laskavostí drogy - extrapolované interiorizací.

 

 A jako viděné viděné také otevřené myšlence na pohasínající rovnici

   v nekonečné mysli čtoucího tazatele  ve třtině z odrazu třtin planety

     ponechané napospas santusákům entheogenní propojitelnosti

        nezvládnutelné váhy inkarnátů integrality  

 

   Ať si signály pocházely z některé z odkutálených, geniálních hlav doby,

     jejichž instrumentální identita řezala fraktací světlo kaleidoskopicky na tělo,

       roztančené ve čtyřiadvacetihodinový ciferníkoikinomeh ve fps/teřině

          jako postava roztančená sublimní piroteskností vnitřní grotesknosti věčného Paradoxu.

 

   A s každým pohybem periplexu periodika proměnosti. pěřinka přílivné sibanémie, latentní malebnosti groteskní,

     než vše dosud v pásmu obrazů života světa viděné. 

 

  Rozkoš tak popocházela na prahu volavky svatých květů

    hořkosladký pyl pijících úst existence.

 

  ' slavný hrdina, který si v zápalu boje nevšiml, že ho dočista zabili, 

    bojoval jako mrtvý dále a pohřích se nevrátil životu ani za horizont času tvého,

                                              ve všech nespatřeních vesměrného...'

  

 

 

----------------------------------------             -----------           ----------------------------------

 

Bytosti uschopněné ke smrti umírání se na povrchu třely a přetahovali ve velké válce o lásku a energii.

Jeden neznámý začínající spisovatel si hrál s podlouhlými hradbičkami prachu krystalické formy, aby vyvolal bytosti, jejichž oči byly inspirace stižené zhoubou a nemilováním na pokraji letce, který ztráví čas, jež vše vezme jim. 

 

Díval se na ně jen jako na památečné ozvěny stínů, krásné ve své původní velikosti a přirozenosti ukládající hroby vzhůru mezi mír nesmrtelných a krev blažených  jader moudrosti, které ve tlení a ponižování tisíců stoupali pádem vzhůru k bělmům tvořivého řezezce bytí na konci lásky.

 

Kruhy s dovádivou energií semlely pohyb vrácený přes zoufalé pokusy o přínos tanci choromyslného, vracejícího se za prázdnou podzemní drahou plnou pochybných, vyprázdněných existencí schopných jen nestřídmého pochodování v rozlíceném těle rozbřesku jícních bědování na pustou podstatou potravy lidství.

 

Bylo s podivem sledovat mladého dovádivého predátora se záviděníhodnou vnitřní energií jak postupně rozkládá všechny tělesné schránky okolo sebe a ubíjí tak potenciál některýcm smutným spravedlivým, kteří se vydali kolem sléváren času, aby rozpustili hněv a negativitu nad městy Budoucnosti.

 

Při obřízkách prostoru se vracel očnicí tisícekvětého verše sklánějícího se nad časem jako otisk dobra smíšeného se zlým koncem oběti, kterou měla vykonat její zhoubná podstata po obchodě s masem předků vyvrácených za záveť strachu usazeného na dně každého dítěte lovícího vzpomínku na bolest, něžnou bolest rozlitou ve stříkačkách podřadných, ředěných dávek nového věku Drogy.