Ztracená odvaha

Vězněm mezi realitou a sny, přítomností a budoucnem.

Cizinkou ve vlastní zemi, zchvácená horkem, netuší kam kráčet.

Neví, co za rohem čekat, má se bát, či těšit?

Zpáteční cesta propadena v tratolišti dějin.

Jen ku předu lze jít.

 

Než by šla, tak raději sedí.

„Tím nic nezkazím,“ říká si.

A život utíká.

 

Odvaha jít schovala se kamsi.

Nejistotou pohlcena.

Strach či rezignace?

Rezignace ze strachu.

Přitom je klidná.

 

Však ono to dopadne – NĚJAK.

Třeba se objeví – NĚCO.

Třeba přijde – NĚKDO.

Třeba musí ona – SAMA.

 

Unavena z čekání na Godota.

Dál musí kráčet, nevědíc, však, kam.  

 

Zvedá se.

Oklepává prach, jenž ulpěl mezitím na ní.

Vidí ji.

Odvaha prodírá se křovím, cestičkou přímo k ní.

Zvedá ji a také oprašuje.

 

„KDE JSI BYLA, HOLKA?“

A tak spolu jdou, nevědíc kam, ruku v ruce.

Dál.