Zklamaná očekávání

Zklamaná očekávání

Zbavena překvapení čekají na zjihlé stráni každodenního smutku.

Sedí, doufajíc v lepší zítřky.

Nevidí nebe, natož slunce.

Znají svět jen z doslechu.

Jsou dál, za hranicemi dneška.

Ruce, jež čeří klidnou hladinu.

Ty, které trhají linii řádu.

My, spřáteleni s nimi, nasloucháme jejich hlasu.

V zimě vysvlečeni donaha, sedíme na zamrzlých strání – marně voláme po jaru.

Není. Bude. Mělo tu už být – říkali.

Dětská radost zmizela, usedáme do ledu – zbaveni života, umíráme.

Pomalu obklopeni jarní travou, vrůstáme do země.