Nenucenost v mlžném oparu

Zdaleka jej neobsáhnou
svými křídly

Oceán

Ani nespoutá jej několik desítek bílých stuh
na jejichž koncích visí eroplány

V odlehlém koutě zahrady
tam snad ještě dochází k sepjetí lopatek a pažitu

ale když ukotvím pohledy tam
to jakmile jsem nahoře
nemám již přízemní myšlenky
odulé

kypré

na vnady

Zbaven přitažlivosti
zmizí potřeba ega
trávicí trubice

neukojenost podvěsku břišního


amorfní
duše

Nemám nic

ani to málo
s níž jsem si vystačil tam dole

Je osvobozující
o nic neusilovat
nadchne nenutnost cíle

duše
oděna do bělostných par…