Aspiro jednoho dramatika

...
to dialog, nebo scénář obnáší více postav?

Ambra: 'Dnes večer to bude dialog, ale v průběhu se mentální krajina může proměňovat a mezi dialogy se objeví určitá znamení, která se mohou rozvinout v úplně něco jiného, v určitý tvar, ve kterém se zrodí abstraktní prvky...'

Vitera: A postav bude dvě nebo více? Neměla byste své postavy vypsat na okraj tohoto listu? 

Ambra: Postav bude mnoho nebo nebude žádná, celé to může být monolog jedné postavy, kterou hraje více herců. Kdybych ty postavy vypsala na okraj listu, musela bych mít nejdříve jejich jména, které predesilaji jejich putování. Pokud zde budou postavy, budou to buď nositele idejí nebo konalete hybajici dějem.'

Vitera: Říkáte konalete hybajici dějem, máte již vymyšlený dej? 

Ambra: 'Dej je zatím jen uvnitř náčrtu jedné představy, vím že dej by měli provázet dějství, akty, činy, ujištění o povaze celé divadelní skutečnosti, ta houzevnata sbírka řádků na papíře, jež není ničím bez kouzelné hůlky vůle jednoho režiséra.'

Vitera: 'Zda se mi to mlhavé, jaké jsou vaše motivace stvořit drama a co byste tímto dramatem chtěl lidem sdělit?'

Ambra: ,Vskutku v této fázi je to velmi mlhavé, jakési cvičení nás dvou uvnitř mysli autora, jehož jsme prostredniky, vy jste tazatel a já jsem odpovídající, jakýsi imaginární rozhovor, ale role se mohou kdykoliv obrátit, já se klidně mohu zeptat jaké jsou vaše motivace ptát se mne jako aspiranta dramatu na otázky mých motivaci a intencionalni kvalitě myšlenek něco sdělovat.'

Vitera: ,Mé motivace jsou poněkud zastreny, myslím ze je podněcuje má zvídavost o vaší osobu a záměr vyvolat něco skrytého, podvedomeho a třeba ve vás vyvolat něco podnetneho, proto ta forma rozhovoru, ale jak jste řekl role se mohou obrátit, přesto jste neodpověděla na moji otázku.'

Ambra: ,ono možná není můj záměr něco primo sdělovat, jen opsat běh mých myšlenek, které cirkuluji, možná ve skutečnosti není mým záměrem cokoliv sdělovat, nebo také ano, mám prostě touhu komunikovat se světem prostřednictvím slov, obrazů, gest a imaginace, chci diváka vizuálně intoxikovat a zavést jeho imaginaci do míst, kde třeba předtím nebyla. To je podle mne role dobrého autora.'

Vitera: To je jistě přání každého dobrého spisovatele a spisovatelky, ale vy se pohybujete na poli dramatu, co vlastně víte o dramatu a proc jste se rozhodla psát v tomto žánru divadla?'

Ambra: ,O dramatu vím jen to, že je všude kolem nás, uvnitř i venku, že nás obklopuje každodenní realita a ta si mnohdy protiřečí, skrze nářečí, lidské počínání, barvy a sediny existence. Možná mne ovlivňuje pracovní prostředí, kde se často pohybuji a to je divadlo. Ve skutečnosti si neumím přiznat, že mám tendenci sobě a životu něco dokazovat. Snad to, že jsem žil, plodil a tvořil, dýchal, lovil myšlenky a umíral s nimi. Takové to 'pisi tedy jsem'. Miluji psaní jako takové, ta láska k literatuře, kterou ve mne probudilo v rané fázi studií a experimentování s lidským vědomím a snaha se znovu přiblížit a zachytit tyto stavy a emoce, celý tento vesmír a jeho prožívání, to je vlastně ona ambice, ambivalentni a přece různorodá.'

Vitera: A věříte, že dokážete být pro divadlo nějak přínosem jako dramatik-scénárista? V této době se mluví o ideové vyprazdnenosti, o recyklovani kontextu a myšlenek, že celá kultura je jeden velký remix?

Ambra: Ano věřím, že mám v to malé něco, co dokáže být naléhavé a porad v něm trima ta potřeba sdělovat a opakovat myšlenky, které tu byly před námi, přeci jenom v nových kontextech a epochach. Co když remix je součástí kultury a je na nás abychom pokračovali ve světě a za ním...třeba přeci jen jsme glitche v matrixu a naše touha je vyvolat chaos, který vrátí věcem řád.'

Vitera: ,Chaos co vrátí věcem řád. Ve vašich slovech jsou metafory i kontrasty. Promluvte si o vašem dramatu, o vašem vztahu k dramatu o vašem vztahu k rodinnému dramatu.

Ambra: ,Ano cítím, že kontrasty věci rozostruji a dávají jim nové souvislosti, je na nás jestli je zahledneme nebo ne. Metafory jsou zase určitou optikou, která zmenšuje a zvětšuje život a jeho formy. Mé drama to je rozbor mého vědomí a mého já, to je svět jako forma a já jako entita pohybující a tvořící v něm současně. Me drama je tato zpověď, tento akt psát a filosofovat, hledat skrze výraz psychologické jádro sebe sama, me drama je existenciální, experimentální, metafyzicky lyricke, poetický exponenciální, mé drama je beze slov a za slovy, básně v próze roztrzene a fragmentalne spojené do deseti dějství, každé dějství je takové zrcadlo, gnouti seanton, mé  drama je tento korálek na šňůrce přítomnosti. Můj vztah k dramatu se odvíjí od toho jak přemýšlím o světě a dramatu dnes a zítra, jak přemýšlím o sobě a době a co o ní vím, kolik jsem toho viděl, slyšel, cítil a vnímal a kolik jsem toho přečetl a promitnul do světa. Můj vztah k dramatu to je svět slov a hereček, celé to divadlo, ty součástky jak se pohybují o sebe v zákulisí, to vše je každodenní zkušenost a vztah k dramatu, řemeslu, umění a technice. A muj vztah k rodinemu dramatu, rodina je základ, který se dnes opomiji, má rodina je podpora, vztah, rozchod, vůně prázdnoty která mne naplňuje. Chci říci že miluji svou rodinu. Drama je ten záměr, já nechci dramatizovat, já toužím psát o tom co žijí a co cítím, v tom nesu záměr a v tom se odráží má každodenní poezie, to vidění člověka ve stvoření. 

Vitera: 'Videni člověka ve stvoření' nádherně řečeno, vaše odpověď tihle k výpovědi postmoderniho cloveka v hektické době. Máte cit básníka a oči vědce, ale musíte zkoumat hluboko a skutečně vyjadřovat srdce lidi, lidi které rozděluje různá úroveň mysli a srdci. JEn tak se lidé zastaví a budou cítit to propojení, to hojení, tu úlevu mezi hněvem, extazi a polibkem.'

Ambra: Ano věřím, že to všechno může otevřít oči a na čas se zastavit a vyreflektovat to co cítíme. To co bylo citeno, ten maličký rozměr nekonečné vesmírné přítomnosti. Víra jednoho v druhého. Víra v tvůrčí práci zděná zemi a víra v život a jeho energie. To psáni mi dodává důvěru a smysl pokračovat, to bych si přál aby bylo mé sdělení a naplnění role dramatika.

Vitera: ,Doufám,ze ji najdete v sobě i v hluboké budoucnosti a poznání jednoho bude pokračovat ve druhém. Adios.

Ambra: Adios Vitero, 

Souhra myšlenek jako rozhovor.