Šla jsem takhle kolem.
Chytla se mě jedna paní.
Tak jsem si řekla, skočím na ní.
Nelibost se vznesla.
Pak ke slečně přišel pán.
V ruce nesl tulipán.
Tak jsem slyšel, že se o vás něco říká.
A od koho prosím vás?
To vám nemůžu říct.
A co vám řekl?
Že už to není jako dřív. Že jste moc to a málo tamto.
Nepovídejte.
A že byste měla to a ono, místo toho a tamtoho.
Aha.
Představy, představy. Představy o dobrém a zlém.
Z toho úhlu a onoho úhlu.
Protichůdnost a spory.
To špatně a tamto nejhorší.
Já chudák neporozuměný.
Společný čas ztracen.
V mlhách dohadů a soudů.
Nelibost v žaludku, hořkost v ústech a stín na srdci.
NEmoc.
Ztraceni ve zmatku představ.
Drbeme se navzájem.
Hledáme blešky a udržujeme si čisté kožíšky.
S domněnkami spřáteleni.
Navzdory "těm druhým", nesouhlasičům.
Topíme život a veselí.
V nesmyslu vět, bublin a vzorů.
Žijeme v omezenosti - té či oné.
A můžeme říkat ne. On je víc a já míň tamto.
Všichni jsme.
Všechno je v souladu.
Dle cesty a učení té či oné bytosti.
Tak buďme.
A promněme zaslepené oči dohadů.
Omyjme si tváře.
A neshromažďujme marast.
Udělejme pomník domněnkám.
Pojďme jen být.
Bez zasahování a hrabání se jeden v druhým.
Bez ztráty energie nad posuzováním a hodnocením.
Jak to je a jak by to mělo podle mě být.
To či ono, ten či tamten.
Zkusme se radovat, než nám dojde dech.