Zamyšlení

Přežívám.
A den za dnem ztrácím se v zapomnění času.
Stále stejní lidé, stejné tváře a slova která po vyřčení zmizí z paměti.
Stereotyp okořeněný depresí a pomíjivostí času, který se vleče kupředu.
Syndrom vyhoření, méněcennosti a naprosté odevzdanosti osudu.
Ideální stav na tom něco změnit.
Něco čím se člověk zapíše ostatním do podvědomí.
Ano a tu nastává dělení lidí do společností či frakcí.
Lidé co něco změní
Slabí a sebevrazi
Psychopati, vrazi, atentátníci....

A obyčejný člověk, pokrčí rameny a řekne
Třeba příště.