Sestry.

Výjev jednoho zatím poklidného všedního dne.
"Pojď sem!!" Křikla na mě sestra z kuchyně.
Šourám se tam pomalu, mučí mě. Že já zase budu muset vařit?
"Proč tak čučíš do té lednice?" Její zrak byl zděšený nejvíce.
"Řekni mi, že mám halucinaci!" Ta holka si snad dělá legraci.
"Uhni," vyzvu jí prudce.
Kouknu dovnitř a tam naaranžované ruce! Vyděšený křik mi z hrdla uniká, hned vedle je hlava veliká!
Ty rudé rty a modré oči z toho hlava se mi točí. Nehty nalakované černě, vypadaly tak nádherně! Bledá kůže sněhová svojí krásu neschová. Obrátím se na sestru, na kolena nevěřícně klesnu. "Co budeme dělat?"
"Můžeme si přivydělat." V očích jí nebezpečně jiskří.
V ruce svírá ostrý nůž, čepel je tak blízko už! Rozmáchne a mou tepnu přímo zasáhne! Mé plíce se rychle plní krví.
Sestra se nade mnou hrbí a já lapám po dechu. Život mě opouští po každém výdechu! V uších mi zvoní a hučí, má sestra objímá mě v náručí.
"Drahá má, já nechtěla, ta situace mě přiměla!" Políbí mě na čelo, uvnitř mě to jen vřelo. Jak mohla to jen udělat?
Mé myšlenky němě křičí, bude mé tělo též v chladiči?
Ale to již se nikdy nedozvím...