sobotní poledne v Šárce

o  poledni  jsem

usedl v Šárce

 na  lavičku  s výhledem

na  skupinu

zpřízněných  borovic

do  ticha

jsem  rozlouskl 

svoji  leb

a  položil  na  mísu  ticha

  modrého  poledne..

přiletěl  motýlek

a  křidélkem  zavadil

o  šišinku  mozkovou –

-hned  se  z ní  odlouplo

 pár  šustících  dračích  šupinek

a  z míšků

retikulární  formace

vypadla  klubka

opeřených  háďat

košmarů

v travičce ožila

a ještě  než  je  objevil

nenechavý  kosík

stačila  roztát  výhní

pražícího  slunce

kolem  kráčel

znuděný  kůň

a  tak jsem mu

přenechal

celou svou otevřenou

  hlavu..

vědoucí  koník  zafrkal

a  cvalem  s  ní 

na  hřbetě

  uháněl

kamsi  za  obzor 

 soboty...