o mý jedný starý lásce..

vletěla  ke  mně

 zavřeným  oknem

jedna  má  stará  láska

skoro  vůbec

 se  přitom  nepořezala

zajímavý   bylo

že  na  střepech

 místo očekávanejch

 kapek  krve

byl  její  rozflákenej  stín

ani  se  na  mě

 skoro  nepodívala

jen  se  rozhlídla  kolem

a  po  chvilce  sundala

 ze  zdi  

stařičkou  fotku

 mýho  praděda

je  na  ní  v klobouku

s   přimhouřenýma

lišáckejma  očima

vypadá  jak  pobavenej

koňskej  handlíř

odněkud  z Haliče..

řekla  mi

že  si  chce  odnýst

  něco  na  památku..

zrovna  když  jsem  jí  chtěl

navrhnout

aby  zůstala

že  s ní  chci  mít  dítě-

a  za  chvilku  to  ze  mě

taky hluše  vypadlo

zakroutila  hlavou

a  měla  se  k odchodu

natáh  jsem  k  ní  ruku

aby  mi  vrátila  tu  fotku...

znovu  zavrtěla  hlavou

a  klidně  mi  odpověděla:

„Jseš  polykač  ohně..

polykáš  svý  vlastní

hořící  sny

ale   ty  tě  už  propálily-

včetně  tvý  duše..

mám  ráda  sny

  co  už  nepálej

a  jen  když  jsou  černobílý“

...vyklouzla  tiše  z kvartýru..

..na  chodbě

 přede  dveřma  výtahu

jsem  našel  fotku-

ani  nebyla  moc  zmuchlaná

ve  sporým  osvětlení

 jsem měl  pocit

že  je  barevná...

*