má letní reportáž

na  visuté  hrazdě  závrati

se  předvádí  červencový  den

 

z devátého patra  mi  vypadlo  oko

chtivě  vytřeštěné  do  dáli

a  tak tím  zbývajícím

 aspoň  v  klidu  sleduju  konejšivé  mraky

tišící  žízeň  po  azurovém  bezčasí

 

lasička  samoty  se   vkrádá  do  mé  samoty

už  zase 

chtivě  saje  morek  zkostnatělých  vzpomínek

 

na  hlavu  si  sypu  popelník  vrchovatě  plný  vajglů

že  jsem  se  narodil  jako  vetešník  snů,

jimiž  se  nanejvýš  občas  prohrabuje-z dlouhé  chvíle

uondaný vyčpělý vítr,vracející  se

  po  dlouhé  cestě  od  jižních  moří,

kde  čechrával  peří  bělostných  racků

a   vyhrnoval  sukně  rozesmátých  krasavic

 

tuším,  že  po  obloze  co  nevidět vyplujou

  koráby  s  poztráceným  nákladem

 démantů  milostných  nocí

 

od  země  se  zdvíhá  prach  z  popele  po  dávných  vzplanutích

oharky   vyhaslých  svící  z inkognita  kdysi  vášnivých  budoárů

( na  zapřenou )

a  v ladných, takřka  tanečních  piruetách

  vybledlých  stínů

 stoupají  k lhostejnému  nebi

 

...tak

teď  půjdu,  s  úlevou  zotvírám  všechny  skříně

  a  vesele  se  pozdravíme

se  všemi  věrnými  kostlivci

 -

no  vida

nakonec  mě  čeká   příjemný  podvečer...