divadlo

V hlavě mám teď ohromně těžkou pavučinu protkanou okolo ostrých bolavých střepů 

trochu si teď stěžuju

 

sorry 

 

je těžký to udržet v sobě

je těžký se s tím prát 

 

a proto radši na chvilku posedím v koutě 

a budu doufat

že to mý naříkání nikoho příliš neurazí 

 

a kdyby jo 

budu doufat, že si zahrajou divadlo

a budou dělat

 

že nic nevidí 

 

to je přece stěžejní pravidlo moderního

a hlavně asertivního (!) člověka 

 

protože kdybychom se měli starat o druhý

tak to ty naše křehký plastový duše úplně rozdrtí 

 

že jo 

 

jen si tak hledět svýho 

občas nuceně zavřít oči a uši! 

a když se něco posere 

 

říct 

 

měl jsem to teď fakt těžký 

 

nebo 

 

bylo toho moc

 

nebo 

 

no, já to nějak nestihl 

 

naser si 

 

přímo do tý svý plastový nádoby 

stejně je prázdná 

 

aspoň v ní teď budeš něco mít 

 

tví kámoši stejně nepoznaj zlato od hovna 

 

nebo lásku od chtíče

 

tak třeba budeš na chvilku za frajera 

 

já si do tý svý nabrečím

a budem si kvit 

 

bejt sebelítostivý hovado taky není nic úctyhodnýho

 

mír a lásku nebo jak to je