Střípky jazzové poezie vol. VIII. Skalpel

- skalpel pro imaginaci - bezdechý kabinet 

 

 Potemnělá atmosféra nasvícená rudým očekáváním,

zarouškovaný sál kabinetu v efemérním předvečeru soumraku kultury,

 

Dva polští frenetičtí detailisté nu-jazzově elektronických textur,

rezonance v responzi akustického fluida vesmíru,

 

odvaha zvednout smyčec a nastřelit nadčasový bassový groove,

tinktura cáklá na činel bicích mealstromů hudebnosti.

 

letmý nádech vibrafonisty vpravo před prolnutím mdlob oxidu,

jako ve snovém proudu vše synchronisticky načasované,

 

i bez nebeských oktáv sága se předvoj hudební imaginace třpytí do zlatova

a kolébá mé nutkavé básnické garde směrem k básni a přesahu,

 

dojímavá setkání třetího druhu v halftimovém tembru,

jakost jako futuristický sandwitch fruitilní masy,

 

roztříštěné pandemií dez-informací doby

utišené fertilitou hudební sondy lúna,

 

kde nevěstka intelektu trousí aranže masitých těl kovu 

a hřeší při každém setkání těles oplývajících katarzí!

 

 

----   --- --- klasické virtué oktetu 

 

světelné hlavy nad hlavou moiré oktetu

kreslí ve zpomaleném pohybu difúzní trio růží šarlatu,

 

jak na prúsvitném plátně se jeví melodika dechových těles

ponořených do not komponovaných vesmírú,

 

skladby jako stižené dojmem k doufání

ve střetech makrokosmického retikula,

 

dvojdimenzionální opona naškrobená k tanci dvojníkú,

a odsouzení na smrt jsoucí netušící k čemuz to svázání jsou,

 

a krémová zlatavá šíje klarinetistky v dokonalém držení nástroje,

mezi kaskádami mandaly na stěnách hudebnosti,

 

a slova drcená bezdechostí nutkání

nemají se čeho chytit

 

než snových impresí virtuóza 

na ochozu divadelního hlediště.

 

     - ve věcech prapodivný sled myšlenek zahlazen...