Hyperpopová vlna

Jako vždy outsiderský pocit, nepatřičnosti, introvertní aspekty vnímání, vymanit se ze sebe sama a splynout. První desítka na baru. Slyším První tóny ze sálu. Zvukovka. Pomyslím si. Ne, to už patra odpálili první skladeb z arzenálu svého připravovaneho alba. Zaujmou suvereností projevu, zvýšeným producentským i lyrickým citem pro kompozice a silnou odvahou k experimentování na poli zvuku, beatů, syntézy i hardwarové flow. Synapse naježeny, oči staženy k průrvĕ, svĕtelné blištĕní. Krystalický zvuk, generující rytmy. Magie s efekty a hlasy. Jakési proudy vĕdomí a témata ze života. Talent. Síla. Dřina. Slyším to na další oblíbený milovaný projekt. Jakbytakyne, když mi na ně dal tip Miky z Laokoonu. 

U baru se dám do řeči s jednou tmavookou dívkou. ,,jak sis to užila?'' Odpoveď skončí v půli. Venku si přisednu a dopovídáme to. Návrat do sálu. Tokyo drift a její sociálnĕ vybitá baterka a silný emociální transfer na crowd, něco k zamilování, kus z billie eillish, stopy, instra od mdmxe, hutný bassový sound ze spirály studiové magie. Podruhé uhranut. Venku se otevřu Wodehn s přípravou rozhovoru. Je ráda, já také. Miluji ji. Ty oči, ten mozek, tu odvahu. Jdu se představit, že píši pro full moon klukům z pater...jsou pro to udělat rozhovor k připravovanému albu. ,,tak jo, ozvi se nám.'' Povídá. Přitakávám. Po cestě do sálu se zastavím na middle talk s Mikym, vedle Apolena, básnířka, ty dva se našli, mladá zamilovaná krev. Trochu tenze, ale super výmĕna. V listopadu křtí nové album, workoholičtí magoři, celá scéna, miluju. Začínám se tou hudební publicistikou maličko deformovat. Ale uznávám, vždy mě fascinovali nevydané vědí, být u toho dřív, slyšet vidět před premiérou. A přeci to vnímat svýma očima. Tĕma poetickýma průrvama do jiné hudební reality. 

Večer uzavírá Toyota, který mĕ již učaroval v létĕ na Besedĕ svým pozdním setem z časoprostorové průrvy. V kabu se rozehřál pár bangery a pak začal svolávat hosty, tokyo, wodehn (jako budoucnost rapu), simons, každý se svým přístupem, slokou, bars. Pak sólové nevydané vĕci. ,,mám to vydat nebo ne?.. ive got mixed signals''. Miluju ten progresivní sound desing a taneční paletu. Vokodérské inženýrství ovšem ve výškách někdy tříštilo, než jej zvukař podchytil. Zůstal do posledního tepajícího techno beatu s tou novou krásnou weird hyperpopovou vlnou. Naskoč než ti ujede a nebude trendy. Ten pozitivní feeling je hypernakažlivý jako Virus. Jako jiná skutečnost. Lepší. Svĕtlejší. Ve které cítím neprobuzené emoce. Láskyplné emoce. Mizím ulicí ven. Ke kolobĕžce. Když ji fotím, vidím, že jsem ujel z kabu do ghetta na blava street 51 za 3:15s, 884metrů. Genius loci.