Probuzení

Do chladné noci,jež vystřídala den a do úplného ticha, jsem se probudila já, vytržena ze svých snů.
Místnost chladná, venku padá sníh. Však já necítila chlad, naopak mé tělo prostupovalo příjemné teplo.
Napadlo mě, odkud pochází. V tom jsem se zaposlouchala do ticha a slyšela klidné oddechování, jež slabě doléhalo k mým uším. Otočím se a vidím tvou spící klidnou tvář. Tak klidnou jako vodní hladina v níž se odrážejí hvězdy noci. Tu tvář, jež mě provázela mým snem.
Snad ještě sním? Chci snít pořád, nechci se probudit. Chci pořád hledět do té uvolněné tváře.
Však během okamžiku zjistím původ onoho hřejivého tepla. Ucítím tvou paži, jež objímá mé tělo.
Pousměješ se ze sna a přitiskneš mě k sobě blíž.
O čem se ti asi zdá? O mě snad? Jakého průvodce říší snů ti přidělila královna noc?
V tom okamžiku pootevřeš oči, hledí mi do tváře, chvíli zmateně, jakoby nevěděly na koho hledí.
Však vzápětí se tvé rty zvlní do lehkého úsměvu a víčka se ti opět zaklapnou. Jen tvá paže mě k tobě přitiskne ještě blíž...
Má tvář tak blízko té tvé, cítím teplo tvého dechu, slyším v poklidném tichu noci tlukot tvého srdce.
Spíš?... Odevzdal si se opět do říše snů?....Ne!..Tvé rty, tak blízko těm mým, mi vtisknou krátký něžný polibek...Jak vánek horkého letního dne.
Opět si otevřel oči, tvá tvář tak blízko u té mé, naše těla propletená do sebe.
Pootevřeš ústa , jakoby si chtěl něco říct..však žádná slova z nich nevyjdou..jakoby je onen letní vánek odnesl od tvých rtů někam daleko do temné chladivé noci dříve, než stačila dolehnout k mým uším...