Pánev

Tvý tělo poštěstí si vzhlédnout mnou když zrovinka v kleku si prosím abys odešla nahatá pryč. Ostrým prstem v nekonečno vztyčeným mi hrozíš pánví za dveřmi. Vraceje své díly ctnosti kam patří si broukám alkoholovou píseň i suché patro lepivé při svých návratech tvojí láskou uvítán raději spolknu. V našich pářících se tělech vůně dechů nikdy nevyprchá, proto raději nečtu tvé spáry jimi unešen na chvíli. Kamizolou stažených řečí v našich mozkovnách zaobalených slůvek denně vylhaných, kreslíme pohádku života za otrocký úděl povinosti. Za sebou táhneme káru plnou příčin k hádkám, kterou neustále doplňuješ. Cizími chvosty omotána ve snách tebe vidím, erotično skýtajících představ a věčné souložení mi nedá probudit se. Karanténa objetí napadla bez předešlé nemoci naši dvojku. V bláhovém a zřejmě i kastrovaném světě si žijeme izolováni.