Volání

Tak sem sis nakřivila vztahy našich dvou zanedbaných životů. Nás pravých se staré vědy a přesvědčení nových nedotklých ještě. Znáš tak skálopevně množství pekelně ostrých pisklavých scén, že nevidíš jak pláčem hromadím přehradu slz neživých, tu si na plovácích chodíš jak praštěná. Hůlkami odpícháváš čas určený nám dvěma v brodu nejmělčím, kde navždy odtekla sivá tekutina z tvých vlasů nekonečných odstřihnuta. Hladím si zátyl škrabopisů těla mýho, seřazen do vláken nabízivších snad vše, ale jen papírem otisknuto. Párám si volání břehů sdílející pedantskými seržanty našich radostí. A sevřu si neuvěřitelný stesk po broukách naší společně-bývalé doby navždy v pěstích.