Kára snů

Mockrát jsem si zapoměl utvořit svět klamů a v bezbolestech jím táhnout káru snů a překvapení. Najednou si klady ztrácím pod koly bez plášťů, zápory nehty si popudí proti mě své zbraně nastálo a oka života roztáhnou svá krutá ohniska ve kterých si utopím má vědomí o Tobě. Tak si nadávám v krutovládě alespoň omezit si nezbednou stuhu vlečící střelno svými ladnými pohyby. Ten tanec si zabolí v nehmotném a překrásném snění. Tak si koukej milý šarlatáne, kreslím si bez tebe a tvé rady kroutí si věčnosti které sem prostě nedávám. Ale jen odejdeš lhaním si vyberu lecjakou osůbku kreslení. Žádostivostmi obklekám v milostech abys mne zahlédla a Tvý oči budou krvácet po slzách. Tvý tělo si umře a já budu žít, jen kdosi ohnul proutí tebou zváno a poprosil ubožáka o dar.