Zatuchlost

Zátěž, jako na zbytku dní kolovratem pookřelý. V něj si hledej ten příběh v nehybnostech našich poskovávanej. Pochopíš úctu kterou nemáš a bolením si nenakreslíš čerta. Předem podťatým myšlenkám nikdy uvěřit nechceš, pálení žáhy připomene rej tu přítomný kručením hladu věčnosti v níž se hnusnou pakárnou nikdy nenajíš. Řeka odteče a vyschne v nás. Už nenapojí, nepřivede krev slovy pozlaceným korytem k uším lačnícím po troše hladivých a nežluklých tónů. Zurčí už jen siréna nařvaná rukou klenotníka. Trezory s dušemi uzavřenými v jeho skříních neotvíraných léta tu mne se slzami necháme stát. Jen sem se chodíme vyřvat, vybruslit a venku to nehorázně páchne, protože tam nejsme.