Nepochopen

Ležíš si plání nesčetnou v prostěradle levně pořízeném. S místem neohraničeným pro samu, uzurpuješ práva tvým snem nepochopená. Houpáš petlicí ode mne a zámkem lomcuješ od chrámu kam neumím tě vzít. Ta oddechující křivka rozevřenou náruč ukáže, jen když bez sebe uvadneš. Vítavá jako sněhulák. Jen uhlí z očí odlož a neloudej spícímu obrazu na stěnách všade kolem mý touhy už jít, ať už směšná mrkev upadne a ty roztaješ konečně. Jen odložím mátový hrnek, abych nevzbudil lačnost přeludů falešných, nanovo si nepřijdou. Silou zvedám duši zkadeřenou ostny, které leží kolem a chumel hanebností si v exit rozmotám.