Okna

Bláhově se lekáš před stínem snu mýho. Putuješ neslyšně celými parkány a oblastech zákoutí v nevšednosti. Pak jen stačí uchopit a neklást si přirozeně v cítění samotu za štěstí hledat. Tam kde bylas záplavy, závěje těžké závěsy nedrží a plynou si svými sametovými vlnami pohybem, jež rozbitá tabulka v okně s větrem způsobily. V rámech s malými čtverci mlíčnýho skla, věř že tisíc jich mne obklopí, za den si hodinu nepospí a tvoje světlo mým klidům nepřidá.