To jsme my

" Jsi strašně moc emocionálně labilní maličká "
píšeš mi a zas mi říkáš "lásko"
a já se ztrácím ve vzpomínkách.
Chce se mi brečet a křičet a řvát
a to jsem si myslela, že to dávám.
Proč?
Jsem přece tak silná...
Tak proč nemůžu zapomenout
na jednoho dlouho mrtvýho mývala.
Tak proč zase slzy v očích
a proč bych se ráda dívala
do tvojí tváře a hledala porozumění.
Je jich tolik!
Tolik jich by rádo zaplnilo tvý místo.
Ale já ty dveře radši zapečetila
a ukládám si tam bolest a žal
zhrzenou temnotu, co neodpouští,
že jsi nebyl dokonalej ikdyž jsem si to moc přála.
Víš, že tím to nekončí.
Tak ráda bych si hrála...
Házíš mi návnadu
starých známých her
a já se jí chytám
jak tonoucí stébel trav.
Proč už mě nedoděláš?
Nechceš mi ubližovat...
Každý tvoje milý slovo mě mučí.
Ptáš se, co máš dělat?
Nedělej nic, bude to lepší...