Vyznání

Jsi jako můj starší bratr. Ty jsi, jako bych se dívala do svého sebevědomějšího odrazu v zrcadle. Jako bys byl moje dvojče a moje spřízněná duše, která odpoví na mou otázku, aniž bych ji položila. Jsi jako noc a já jako den, jako rub a líc – stejně opační a přitom vlastně to samé. Nemůžu se rozhodnout, kdo z nás by byl Jekyll a kdo Hyde. Jen vím, že slzy prolité pro tebe (by) byly tak velice jiné než ty, které prolévám teď...