PRVNÍ LÁSKA

První láska

 

 

To jsou koblihy hozené na brigádě v pekárně přes plot.

 

                                     Žádné už mi tak nikdy nechutnaly.


To je výbuch hněvu, následná bitka, nespoutaný smích a vášnivé milování.

 

                                     Tak už se nikdy smát nebudu.

To je zatajený dech při každém jeho vystoupení.

 

                                     Tak už nikdy nebudu žádné představení prožívat.


To je zatažená ruční brzda v plné rychlosti a útěk do polopouště.

 

                                     To už mi snad nikdo neudělá.


To je pláč v telefonu na druhém konci světa po pár stupidních větách, co nešly vzít po položení sluchátka zpět.

 

                                     Tak bezmocný už bych nechtěl nikdy být.


To je naprosté zatmění mysli při oznámení o rozchodu. Propast pod nohama a v tu chvíli i spálený most.

                                    

                                     Už nikdy se nechci cítit tak strašlivě nepřipravený.


To je nenávist v jeho očích při každém dalším nahodilém setkání.

 

                                     Proč – to už nikdy nepochopím.

To je vzpomínka, co se zničehonic odkudsi vynoří.

 

                                     Už se jí nikdy nezbavím.

 

Je to sen, co už byl. Nedá se dohledat dokonce ani na webu.

 

                                     Přesto toho nikdy nenechám.


Bylo to navždy jen jednou.

 

                                     Už se to nikdy nemůže opakovat.

První láska byla krásná, je dokonce čím dál krásnější. Nejlepší a jediná opravdová láska je přesto ale ta, co právě je. A snad je to i ta poslední, moc bych si to přál. Stejně je ale škoda, že už nikdy nemůže být tou první…

 

 

Praha, 27.9.2010