Nádoba

Malých obětovaných věder od medonosných skáz. Kradeš mne v nich v pojatém vzezření. Bez vík a salamandrových řečí ulpívám na jejich stěnách. Zrzavá obruč snáší to nazvání, nese potažmo kladnou část těla mýho v násobcích a tak jsi mne vyšplíchla zaujetími v nákladech spojených s přepravou na místa vzdálená tvý z jedněch iluzí. Propátráváš od doby svá tajemna, že o nich vím a žes neklouzala jen tak. Klopýtnutími marníš ve vylévání můj nikdy nevzkříšený život jen v nádobách seriálově poskládaných vedle sebe. Za pozdějšími konci, kterých se nedohledáš tě objeví odloženou v almaře v místnosti kam nikdo nechodí.