Ani nad ním nepřemejšlím

Nechceš-li neodjížděj ze sebe. Krutosti nálad veselých nezaplatí, nedohrabeš se ke stromu statečnosti zahanbena. K vozu při nejlepší víře stejně už nedojdeš, nedokráčíš si blahy spálena napořádku v kosmu pohlcená Tvým čarovnem. Nedáš tak suverénně na jistotu ožebračováním. Sestrojíš pamětem plných oplzlostí a v majetkem zasadíš si újmy nenapravitelné. A tak? Pilně tu drmolem svou řeč obdarována pach minulosti rozezníš ,kde místa nevítaná tě slyšet už nechtějí. Namočena obnošeností nevtíravě pokračovat budeš muset ve svornostech. Nehodlám si svěřit péči koho mám se nevzdát a nepřetlouci zahanbení.