Cínový vojáček

Můj malý
vojáčku cínový...
Věrně stojíš
se zbraní připravenou mě bránit před všemi a vším
a odhodláním
jít zamnou až na konec světa.
Nebo třeba skákat
po té své jedné noze...

Jenže ses
asi trochu splet.
Já nejsem tvoje baletka...
Baletka, co ti dá své srdíčko z papíru.
To moje je totiž asi kamenný.

Víš,
o čem to je?

Vidím, jak se topíš.
Jak klesáš hloub a hloub
a já nejsem sobecká. Ne.
Jen nemám dost sil,
bejt ta
co tě vytáhne.

Držím tě za to malý stéblo trávy
a občas tlačím zpátky.
Teda nechtěně.

A víš, co je nejhorší?
Že to pitomý kamenný srdce se jen ve tvé blízkosti mění v tekuté zlato
a po něčem touží.

Asi aby si z něj vytepal tu zlou zubatou rybu,
co tě spolkne
a odnese na konec světa.

Tam budeš v bezpečí.
Možná i přede mnou.