Femme Fatale

Nevěřila jsem Ti, když jsi mi při rozloučení říkal ta rozvášněná slova…
Nevěřila jsem Ti ani jediné…
Mluvils a o lásce, o nás, o naší jedinečnosti…
Tvá slova mi byla tak vzdálená, tak ubohá…
Mluvils o tom, že k sobě patříme a že Ty jsi to již poznal, zatímco já tu pravdu ještě neobjevila…
Mluvils o tom, že já jsem Tvá milovaná, Tvá jediná, a že nebudeš nikdy schopen milovat žádnou jinou…
Přísahal si, že se mě nikdy nevzdáš a že ve Tvých snech zůstanu jen já, Tvá jediná…
Věřils tomu, že ten den znovu přijde, že opět s radostí padnu do Tvé trpělivě vyčkávající náruče…
Očí Ti planuly, od úst odlétávaly sliny, které jsem si s okázalou nechutí stírala z paže…
Byl jsi rudý…bojoval jsi za naši Lásku. Za svou lásku…
Mé srdce však již patřilo jinému.
Tvé řeči mě otravovaly a nudily…věděla jsem, že jsou lživé. Věděla jsem, že za pár let, budeš spokojeně usínat v objetí nějaké jiné…
Nudily mě, ale lichotily mi…Tragická láska…Nenaplněná láska…Dáma snů…Femme Fatale…
Ale měla jsem pravdu…
Zapomněl jsi na mě a již se vodíš za ruku s tou Novou, s tou Novou milovanou, s Novou jedinou…
Nejsem Tvá Femme Fatale.
Nechala jsem Tě a nelituji toho…
Ale když ji vidím po Tvém boku, přijde mi najednou líto, že naše minulá láska ztratila svou vznešenou tragičnost, kterou jsi mi sliboval….
Stala se trapně konvenční.